Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Co je pozitivní psychologie?

Pozitivní psychologie je aktuálním a rychle se rozvíjejícím směrem v současné světové psychologii, který se teoreticky, výzkumně i prakticky zaměřuje na doplnění celkového obrazu psychiky o donedávna spíše zanedbávaná kladná témata.

Vůdčí osobnost směru, americký psycholog Martin Seligman (2003) ji deklaruje jako vědu o pozitivních emocích (radost, štěstí, láska, naděje) a kladných životních zážitcích a zkušenostech, o pozitivních individuálních vlastnostech a rysech osobnosti (optimismus, nezdolnost, smysl pro humor, svědomitost, sebedůvěra) a o pozitivně fungujících společenstvích a institucích.

Aktuálně se badatelé věnují výzkumu ve všech výše uvedených oblastech. Pozornost je věnována nejen výzkumu kvality života, životní spokojenosti a podpoře pozitivního prožívání, ale také tématice silných stránek osobnosti člověka.


Východiska a vznik pozitivní psychologie
 

Pozitivní psychologie je směrem, který se zrodil na přelomu 20. a 21. století a za necelou první dekádu své existence se rozšířil za hranice Spojených států a zakořenil v mnoha evropských i asijských zemích. Za oficiální počátek směru pozitivní psychologie je považováno první společné setkání psychologů hlásících se k tomuto trendu, jež proběhlo na podzim roku 1999 došlo v americkém Lincolnu. Počátkem roku 2000 pak vyšlo v časopise American Psychologist monotématické číslo věnované představení pozitivní psychologie jako nového směru.

Hlavním cílem je podle představitelů hnutí pozitivní psychologie M. Seligmana a M. Csikszentmihalyiho (2000) budování „nejlepších kvalit života“. Snaží se porozumět kladným stránkám osobnosti a podpořit rozvoj vnitřních sil člověka. V centru jejich zájmu je také výzkum a podpora pozitivních potenciálů a tendencí lidské osobnosti, jako jsou empatie, altruismus, tolerance, vděčnost, pokora a lidské ctnosti.

V krátké historii pozitivní psychologie jako samostatného směru je třeba zmínit význam dřívějších prací představitelů humanistické psychologie, kteří svým dílem předznamenali příklon ke studiu pozitivních aspektů osobnosti člověka. Jmenujme alespoň A.H. Maslowa rozpracovávajícího hierarchii potřeb, V.E. Frankla poukazujícího na lidskou „vůli ke smyslu“ či C.R. Rogerse s konceptem tzv. „plně fungující osoby“ . Z období 60. až 80. let 20. století je třeba připomenout významné příspěvky z oblasti psychologie zdraví – od Lazarusovy definice copingových strategií, přes koncepci „salutogeneze“ A. Antonovského a pojetí „nezdolnosti“ S. Kobasové a S. Maddiho, až k „dispozičnímu optimismu“ Scheiera a Carvera, „naučenému optimismu“ M. Seligmana.

 


Pozitivní psychologie v současnosti
 

Současní badatelé se věnují tématům z kognitivní oblasti ( moudrost, touha po poznání, vnímaná osobní zdatnost, tvořivost), z oblasti speciálních způsobů zvládání náročných životních situací (otázka smysluplnosti života, spiritualita, pokora či z oblasti sociální psychologie - soucítění, odpouštění a smiřování, empatie a altruismus (Křivohlavý, 2004).

Svébytný proud v pozitivní psychologii, v literatuře reprezentovaný např. Ch. Petersonem (2006) nebo L.G. Aspinwallovou a U. M. Staudingerovou (2003) se orientuje na tzv. psychologii silných stránek osobnosti (psychology of human strengths). Uplatňuje nový přístup v uvažování o charakteru, inteligenci, usuzování, kreativitě, pozitivní životní dráze stárnutí a dalších tématech.

Progresivní výzkumné úsilí je spjato se snahou o maximální uplatnění získaných poznatků v praxi, na což reaguje aktuální trend aplikované pozitivní psychologie (Linley, Joseph, 2004). Klade důraz na využití výsledků zkoumání v oblasti životního stylu, ve vzdělávacím procesu, v psychoterapii a poradenství i v psychologii řízení a veřejné správě.

Nejnovější poznatky o současných trendech výzkumu a aplikace poznatků pozitivní psychologie lze získat na četných mezinárodních konferencích a sympóziích věnovaných vybraným otázkám daného směru. Přehled všech významnějších akcí je k dispozici na webových stránkách společnosti International Positive Psychology Association (IPPA) či Positive Psychology Center (PPC), editovaných M. Seligmanem. Evropské psychology hlásící se ke směru pozitivní psychologie zastřešuje European Network of Positive Psychology (ENPP).